Málokdy si všimnul někoho už na letišti. Vlastně nikdy. Letiště beru jako přestupní zónu z jedné části mého světa do druhé, místo, kde si lidé kradou pohledy podél front k bezpečnostním kontrolám. Místo, kde se ozývají hlášení o zpožděných letech a kde standardem je spěch, stres nebo předstíraná uvolněnost s kávou v jedné ruce a pasem v druhé.
Péťo, víš, že nerada píšu, ale tentokrát musím udělat výjimku. Nedá mi to, protože KUBA byla prostě něco neskutečného a já bych o tom mohla mluvit (ale ne psát) hodiny. Teď, když na to tak zpětně vzpomínám, mám pořád pocit, jako by to byl dovolenkový sen – jeden nádherný, barevný, voňavý a nezapomenutelný sen. A nemůžu nepřiznat, že obrovskou...
Slunce na Kubě má zvláštní sílu. Jeho paprsky v sobě nesou krásu celého Karibiku. Dnešní den není výjimkou. Sedíme ve starém americkém kabrioletu, všichni s širokými úsměvy na tvářích, nedočkaví a plni očekávání. Asfaltová silnice se klikatí kolem tyrkysových vod, zatímco rychle se míhající zelená přechází ve výhledy na modré laguny. Cesta z hotelu...
Přijíždím do Havany a už z dálky mě vítá El Capitolio. Toto impozantní dílo architektury připomíná americký Kapitol, ale zároveň neskrývá svou jedinečnou kubánskou duši, mě přivádí téměř k slzám. Je to ten druh pohledu, který člověka vrací zpět v čase – do éry, kdy bylo vše bohaté. Zlatým odleskem zapadajícího slunce se město halí do něžného...
